O projektu

OPEVNĚNÍ SLEZSKA

Projekt Opevnění Slezska má za úkol představit a zmapovat celý systém vojenského opevnění, který se začal budovat před II. světovou válkou. Právě tato opevnění se silným historickým motivem, který se podařilo usilovnou práci zhmotnit ve velké množství zpřístupněných pevností a otevřených muzeí, nabízí širokou škálu zajímavostí pro turisty a uchovávají střípky této stále ještě nedávné minulosti.

Již více než osm desítek let jsou neodmyslitelnou součástí krajiny Českého Slezska. Ukryté v lesích, mnohdy na místech, kde je v hustém porostu nenaleznete, ačkoliv jste od nich vzdáleni pouze pár metrů, a také naopak na loukách a v polích, kde v otevřené krajině již z dálky vytvářejí neobyčejné solitérní prvky, které upoutají každého, kdo není místní. Častokrát donutí člověka se u nich zastavit, ať už míří odkudkoliv kamkoliv. Jsou zdrojem mnoha legend a tajuplných příběhů, ale také skutečných událostí, které se doopravdy staly. Staly se místy dětských her, návštěv mnoha zvědavců a nezřídka kdy i životní vášní mnoha nadšenců. Malé řopíky, velké pěchotní sruby, ale také dělostřelecké tvrze s těmi vůbec nejmohutnějšími objekty a rozsáhlými prostorami, ukrytými v hlubokém podzemí, jsou nedílnou připomínkou země ve složité situaci, která se snažila ve druhé polovině 30. let minulého století udělat vše možné i nemožné proto, aby si zachovala svou svrchovanost a územní integritu před početně mnohem silnějším nepřítelem, jakým bylo nacistické Německo. Příběh odhodlání, zrady i zklamání nepřestává fascinovat generace ani po mnoha desítkách let, a to o to více v regionech, kde díky nim jsou tyto okamžiky i po tak dlouhé době stále dobře hmatatelné. Československé opevnění je s Opavskem neodmyslitelně spjato stejně jako léčivé prameny s Karlovarskem či lány vinic s jižní Moravou.

Asi 260 řopíků, 56 pěchotních srubů a dělostřelecká tvrz Smolkov, které zde dnes naleznete, sice očekávané boje na podzim 1938 nezažily, ale i tak se v mnoha případech staly historickými mementy moderních dějin naší země. Bouřlivá období se na těchto objektech nesmazatelně podepsala – konec třicátých let, kdy pevnosti vznikaly, měl odvrátit soumrak existence prvního československého státu. Období okupace pevnosti postihlo rozsáhlým drancováním, jehož následky zejména na vytržených zvonech a střílnách jsou dodnes dobře patrny. Nacistické zdání, že pevnostní objekty bývalého Československa již nikdy nenajdou žádné využití a před svým definitivním zničením mohou posloužit již jen jako zdroje surovin a materiálu, se však na konci druhé světové války obrátilo proti nim. Ustupující německá armáda byla totiž nakonec zahnána do míst, kde dobyvačné plány svého „Vůdce“ měla původně začít. Holé vyrabované monolity železobetonu tak měly Němcům posloužit jako jedna z posledních nadějí pro zastavení, nebo alespoň zpomalení, sovětského postupu, který se se stupňující vyčerpaností a ztrátami německých vojsk na životech i na technice stával každým dnem stále neúprosnější. Z této doby zde můžeme nalézt řadu objektů poškozených osvobozovacími boji. Od otvorů po kulkách v jejich stěnách až po celé řopíky i pěchotní sruby vyhozené do vzduchu. Po osvobození se krátce uvažovalo o reaktivaci a modernizaci celého československého opevnění, na tyto plány však nebyl čas, ani peníze, a tak většina objektů začala postupně chátrat a částečně upadat v zapomnění. Více než čtyřicetiletá vláda komunistického režimu nebyla přítelem připomínání prvorepublikových dějin a o pevnostech, jejich technické vyspělosti a prvorepublikových hraničářích se buď nemluvilo vůbec, nebo jen minimálně, a to navíc tak, aby dané interpretace doby z let 1935–38 byly poplatny vládnoucímu režimu.

Lidé samozřejmě věděli, že spousta věcí byla poněkud jinak, a toužili se zpětně dozvědět objektivně, jak to tehdy bylo, a tak když nastal rok 1989 a vypukla sametová revoluce, vytryskla obrovská vlna zájmu o tyto stavby a začala vznikat první soukromá muzea v pevnostních objektech. Hlavní proud tohoto zájmu proběhl českou společností v devadesátých letech, i dnes však neustávají řady nadšenců o toto téma. Expozice se stále více svou věrohodností blíží reálnému stavu z roku 1938 a také úroveň historického poznání té doby je na nejvyšší úrovni, jaké kdy bylo. Složitou válečnou dobu v tomto regionu pak kromě pevnostních muzeí zastřešuje také monumentální zrekonstruovaný Národní památník II. světové války v Hrabyni, který návštěvníka provede celým obdobím let 1938 až 1945, a umožní mu tak vytvořit si komplexní obraz o tom, jak tato doba zasáhla právě region, v němž se nyní nachází.

V rámci opevněné hranice Slezska se na polské straně hranice značně angažuje Sdružení pro památky opevnění „Pro Fortalicium“, které zahájilo svou činnost již v roce 1997. Sdružení bylo založeno skupinou nadšenců z obce Piekary Śląskie a okolí. Hlavním cílem tehdy byla oprava a renovace polského těžkého bojového bunkru č. 52 v Dobieszowicích, což však znamenalo začátek dalších ambiciózních projektů v oblasti renovací dalších objektů opevněné linie. Prvním prezidentem sdružení byl Waldemar Machoń. V krátké době se zázemí sdružení začalo rozšiřovat o nové podporovatele a skupiny lidí, kteří se starali o další polské bojové objekty. Rozšíření činnosti sdružení přimělo jeho členy k registraci formální činnosti, k čemuž došlo v prosinci 2001. V roce 2006 se novým prezidentem sdružení stal Dariusz Pietrucha a je jím dodnes. Od tohoto okamžiku až do současnosti se rozsah činnosti spolku výrazně rozšířil. V současné době se sdružení stará o zhruba 40 zařízení ve třech vojvodstvích (Śląskie, Małopolskie a Mazowieckie). Počet členů je přibližně 160 mužů a žen, které spojuje láska a respekt k historii. Jsme největším sdružením tohoto typu v Evropě jak počtem členů, tak i zázemím, o které se staráme. Kromě toho provozujeme publikační činnost vydáváním různých druhů informačních materiálů a také našeho stálého periodika v podobě „Ročenky Slezské pevnosti“, které jsme dosud vydali 12 svazků.

Naší prioritou je také vzdělávací činnost určená nejmladší generaci, proto jsme v roce 2008 podepsali smlouvu o spolupráci s katovickou pobočkou Institutu národní paměti. Díky tomu vedeme společné workshopy nebo vzdělávací aktivity. Naším prvořadým cílem je však péče o opevnění, stejně jako ta, která souvisí s historií 2. světové války. Postarali jsme se především o linii polských předválečných stálých opevnění s názvem Silesia Fortified Area, ale staráme se i o německá zařízení předválečné geneze nazývaná Německá hornoslezská pozice, stejně jako o německé protiletecké kryty LSD. a další zařízení. Snažíme se zachránit vše, co bylo důkazem krvavých bojů za 2. světové války i vojenského úsilí Polska a Německa. Denně spolupracujeme s Národním památkovým ústavem ve Varšavě, Kanceláří generálního konzervátora památek ve Varšavě a také s provinčními úřady památkářů. Díky nám bylo mnoho objektů zapsáno do zemských rejstříků historických staveb, což zajistilo jejich skutečnou a trvalou právní ochranu.

Naším snem je navázat širokou spolupráci s dalšími sdruženími působícími ve stejném oboru jak v Polsku, tak v celé Evropě. Tímto odkazem a společnou spoluprací s partnerem Opavské Slezsko, doufáme v další rozšíření znalostí a povědomí o společné, velmi pohnuté historii, se kterou jsou bojové stavby opevněné linie neodmyslitelně spjaty.

Tři klíčové aktivity jsou realizována v rámci projektu "Opevnění Slezska“, reg. č. CZ.11.4.120/0.0/0.0/16_013/0002148, který byl spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj z Programu INTERREG V-A Česká republika – Polsko prostřednictvím Fondu mikroprojektů 2014-2020 v Euroregionu Silesia. Projekt vznikl spoluprací mezi Turistickou oblastí Opavské Slezsko, z.s. a polským partnerem Sdružení pro památky opevnění „Pro Fortalicium“.

Aktivity, které byly během projektu realizovány:

1) Tištěný mapový průvodce

2) Webová prezentace - www.opevneni-slezska.eu

3) Akce Otevřené bunkry dne 25.9.2022

ZDE naleznete všechny informace k projektu v čitelné velikosti.