Areál čs. Opevnění Hlučín-Darkovičky

Pevnostní areál je dnes evropsky vysoce ceněnou prezentací ojedinělého fortifikačního systému naší republiky, který vznikal v letech 1935–1938. Tvoří jej pěchotní sruby MO-S 18, MO-S 19, MO-S 20 a lehký objekt LO vz. 37A. Objekty areálu představují různé odlišnosti po stránce projekční i palebně-taktické a rovněž různé stupně odolnosti. Počátek rekonstrukce pevnostního objektu MO-S 19 sahá až do roku 1984. Vůbec poprvé zde došlo k osazení originálního pevnostního kanonu vz. 36, který byl po dlouhou jedinou zbraní tohoto druhu, instalovanou v autentickém prostředí střelecké místnosti. Areál názorně prezentuje, jak vypadal všední život vojáka v pevnostech, například ukázkou pozorovacích technik (skrze periskopy). Objekt MO-S 18 (V Oboře) je jednostranným pěchotním srubem s odolností II. stupně. V roce 1940 byl německou armádou ze srubu vytržen pozorovací zvon. Ve stavbě se nachází původně funkční čerpadlo Royal a dieselagregát, plně funkční ventilace s filtrací, nádrže na vodu, ubikace, muniční sklady a vybavená střelecká místnost. Ve střílně pro původní pevnostní kanon vz. 36 ráže 47mm je nyní instalována část sovětského protitankového kanónu DOT4, který byl původní československou zbraní inspirován. MO-S 19 (V Aleji) je samostatným oboustranným, dvoukřídlým a dvojpodlažním pěchotním srubem se dvěma pozorovacími zvony a jednou kulometnou kopulí. S ohledem na předpokládaný silný útok nepřítele v místě stavby byl srub vyhotoven ve III. třídě odolnosti. Stropní konstrukce dosahuje tloušťky 2,5 m a čelní stěna je silná 2,75 m. Ve výzbroji objektu byly dva protitankové pevnostní kanony vz. 36 spřažené s těžkými kulomety vz. 37 a lehkými kulomety vz. 26. Ochranu srubu umožňují prodloužené boční stěny vybíhající do stran s osazenými zvony. Vchod do objektu s trojími dveřmi je situován v týlové stěně. Rekonstrukce se této stavby dotkla v letech 1985–1990. V objektu se nachází unikátní pevnostní protitankový kanon vz. 36 a další původní zbraně včetně lafet a optiky. MO-S 20 (U Orla) byl původně plánován jako stavba, jež bude začleněna do plánované tvrze, která měla být vystavěna v pozdější etapě. Jedná se o stavu typu tvrze s unikátním vlastním vchodem, které jiné tvrzové objekty normálně nemají.

Plánované připojení k tvrzi dokládá šachta hluboká přes 26 m, která měla objekt napojit na podzemní pevnostní soustavy. Výzbrojí objektu byly dva protitankové kanony doplněné o těžké kulomety vz. 37 a lehké kulomety vz. 26. Za války byl objekt cvičně postřelován německou armádou a na jaře 1945 se stal stěžejním bodem obrany německých jednotek 1. tankové armády a maďarské 1. armády proti postupující jednotkám 38. armády 4. ukrajinského frontu Rudé armády. Technicky je nyní objekt ve stavu, v jakém se nacházel na konci II. světové války (tedy bez pancéřových zvonů a střílen). Interiér je značně poškozen výbuchem odpálené munice ustupujícího německého vojska. LO vz. 37A, takzvaný řopík, je objektem vybaveným lafetami pro kulomety, periskopy, ventilátorem a ženijním nářadím. Objekt i jeho okolí je upraven do stavu imitujícího rok 1938, instalovány jsou ženijní zátarasy, protipěchotní překážky a protitankový příkop.